Až po současnost - Práce

Musím se Vám přiznat, prostý život člověka, který se stará jen sám o sebe je hold někdy těžký. V momentální době jsem na své priority, na své stránky a svůj blog dozajista kašlal. Jde o to, že jsem si to představoval jak Hurvínek válku, že budu psát, jak drak, jenže jsem zjistil, že to není zcela tak jednoduché. Nejde o to, že by mě to nebavilo nebo nenaplňovalo, ale o to, že jako pracující občan se musím věnovat své práci, která mě živí a když přijdu domů po jakékoliv směně tak ne vždy ve sto procentní pohodě. K tomu mám kdejaké aktivity důležité pro život od domácí práce, nakupování, vaření, vyřizování důležitých věcí až přes různé sportovní aktivity a zábavy přes kopec a hory k blbostem. Asi bych si po třech letech svobody a smůly mohl najít šikovnou sympatickou holku (smích) Nicméně fakt je i ten, že jsem do svého nového projektu nevložil sto procent a trochu jsem to zanedbával, no dnes mám nehoráznou chuť si napravit reputaci.

K psaní si přidávám další zálibu, je to takový rituál, pouštím si hudbu od různých rockových, hip-hopových songů až po vážnější hudbu z filmové či seriálové knihovny, záleží na náladě. Dnes jsem spojil dobrou náladu se sluchátky, kde mi v plné palbě hraje Linkin Park s jejích verzi koncertu z roku 2004 Rock am Ring, určitě poslechněte. Nicméně pokud Vás neodradil první odstavec a ani její druhá půlka ba naopak, tak si vezměte něco dobrého na zub. Netuším, jak to bude dlouhé, protože v moji makovici toho mám docela dost, za další nevím, na co vše si pak vzpomenu a co tam pak doplním. Nicméně je čas se vrátit do starých kolejích. V minulém článku bylo zakončení takové, že Vám popíší co se dělo dál a asi by bylo dobré se toho držet.

Práce

Suma sumárum mise splněna. Našel jsem si práci, což byl základ všeho a ať už to bylo práce jaká byla pro mě byla priorita díky příjmům si ji udržet abych se popohnal dále. Začátkem jsem dělal samé noční abych se pořádně zaučil, poznával jsem nové kolegy, mimochodem docela zajímaví lidé, byla to pro mě nová zkušenost. (smích) Na směně po většinou musela dělat baba i chlap, kvůli kontrolám zaměstnanců, jestli nepronáší něco z firmy. Do toho byli zakomponovaná obchůzková činnost, CCTV, EPS, poskytování informací vstupujícím lidem do objektu, obsluha tel. A podobně, našel bych toho hodně. Pak už nastal čas, dělat samostatně. Dělaly jsme dvanáctky a já klasicky přišel s velkou svačinou, no musel jsem přibrat. Usedl jsem za velký stůl v pracovním oblečení a čekal co se bude dít. Periferně jsem viděl jak se pomalu, ale jistě ke mně blíží natěšená kolegyně. 

Starší paní, něco k padesáti letem, ne moc sympatická, za to moc ukecaná a najednou mi zašeptala do ucha "jsem sexuchtivá" V tu ránu jsem zkoprněl a řekl si "super" vykulil jsem oči opřel jsem se o levou ruku a čučel na kamery a následně kdoví kam. Některé směny byli doslova utrpení a já proto vyhledával co nejvíce práce, abych sní byl co nejméně v kontaktu. Zato další kolegyně byly úplně jiný level. Jedna z nich kopala hanáckým nářečím "Liborko vezmo si vysílačko a jdo na obchozko ja?" Ano taková byla první smyslu plná věta, kterou od ní slyšel, až jsem si myslel, jestli jsem se neteleportoval do jiné dimenze. V prvním dojmu hodná starší, po čase poznání starší svině, která vedoucímu žalovala o každém pohybu. (smích) Další byla holka, která byla z každého pohybu nehorázně unavená aneb hypochondr se blíží dámy a pánové, hlasitý chrapot cca čtyřicetileté baby byl docela úlet, ano musím uznat, řezala dřevo bravurně až by překonala ne jednoho Vikinga.

Během začínající práce jsem zjistil, že firmu, kterou hlídáme, má svou vlastní ubytovnu neváhal jsem a hned jsem se během delšího volna stěhoval, a ubytoval se. Jenže já blb si nezjistil, jaké tam panuji podmínky jen jsem kývl ano beru, dostal jsem pokoj, který byl ještě horší než ve Velké Bystřici a to je už co říct. Musel jsem zatnout zuby a počkat tuším jen 10 dní než se uvolní větší a lepší pokoj. Což se následně stalo. Ten pokoj byl dvakrát větší jak můj momentální byt (smích) ale měl jsem vše potřebné k životu. Klid, samostatný záchod se sprchou, lednici pohodu a 30 sekund cesty do práce. To se pak změnilo protože samotné Nestlé se rozhodlo, že jim ubytovna nic nevynáší a následně šla k zemi a já si musel hledat pronájem. No musím říct že jsem dnes docela spokojený. bydlím sám v malém bytě, který jsem si vybavil. Nic mi nechybí.

Do firmy G4S jsem nastoupil v květnu 2013 a pracovní poměr byl ukončený někdy začátkem roku 2016 díky tomu, že Nestlé si vyžádalo změnu hlídací firmy. Pod který pak šel celý kolektiv. Přesto všechno za tu dobu to byla zajímavá zkušenost. Když jsem dělal první obchůzku nebo poprvé zvedl telefon, v prvním případě jsem měl strach, protože jsem pobíhal se šedesáti kily po areálu nebo mimo ve velkém svetru div jsem při blbém počasí neuletěl a v druhém případě jsem často koktal do telefonu. Dále zajímavé bylo, když se mě zaměstnanci Nestlé ptali, proč dělám zrovna ostrahu. Nechtělo se mi říkat celý příběh, a tak padli otázky. Vy máte invalidní důchod? Vy jste nemocný? Máta závažné zranění? Nejste nějak postižený? Věřím, že kdybych zapojil mozkové závity tak bych si ještě na něco vzpomněl (smích) Mladý člověk se nemůže uživit s tím co děláš. To ne ale ze začátku dobrý, akorát jsem se tam následně sekl.

Díky ubíhajícím měsícům jsem získával čím dal větší jistotu v sám sebe, byl jsem čím dál více komunikativní, stal se ze mě prvotřídní koketa, jak při kontaktu z očí do očí tak i telefonicky. Docela mě to bavilo. Pak jsem se začal, čím dal více prosazovat, všemu jsem rozuměl, a měl dost věcí zapamatovaných, dělal jsem za šéfa rozpisy a podobně. Chodíval jsem do "pengagonu Nestlé" (smích) pro nějakou práci za bezpečnostním technikem pro práci, docela aktivista. Byl jsem rád mezi lidmi. Mám mnoho zážitků, srandy bylo dost i problému tedy když se vyskytl. Průser byl, když jsme přestoupily pod novou firmu ISS, nejen že jsme šly finančně dolů, ale taky management byl krutě na hovno. Neustále hádky s manažerem, který neměl pochopení a chodil si tam jak ředitel, no neskutečný vůl. A tohle byli dva faktory, které mě přesvědčily o tom, že musím jít pryč. Sice se snažil o různé habaďury jak při odchodu tak, ale to ber čert, vydržel jsem půl roku a aloha.

V Nestlé jsem zůstal a šel rovnou do výroby. Prvně jsem byl takový exot, protože mě všichni znaly a z modrého mundůru jsem šel do bílého. Ze začátku jsem byl chodící problém, na co jsem sáhl to se vyloženě posralo. A vlastně kdo se může pochlubit zalomením důležitého klíče, přestřihnutí telefonní linky zdvižným vozíkem, vytečení karamelu, samozřejmě ne do kotle, ale na zem a že jej bylo panečku, nebo díky špatné komunikaci se událo něco nepředvídatelného. Momentálně si dávám pozor, vždy všude jde o pozornost a hlavně praxi. Finančně jsem si polepšil sem tam mě to i baví a  a mám hlavně sladkou práci. Jsem prostě takový chodící Umpalumpa. Zatím plánuji zůstat tam kde jsem ikdyž možná v hloubce duše cítím, že pak to bude chtít další změnu. Jakou? Nevím, co se naskytne, ale pokud bych se měl v této firmě posunout výše nebyl bych určitě proti.