Začátek cesty k osamostatnění

Hektický začátek roku 2013. 

Menší náznak komunikace s rodinou ať už to bylo z jakékoliv strany, stačilo jen písmeno a hned vše vyústilo do bodu hádek a nenávisti, až to bylo frustrující. Spával jsem ve velké posteli vedle své přítelkyně a několikrát se v noci probouzel, díval se do stropu a promítal si různé situace kde jsem mohl udělat chybu, popřípadě jsem přemýšlel proč to dopadlo jak to dopadlo. Hold chtělo to nutnou změnu. Velkou roli v tom má mamka od bývalé přítelkyně, která mi chtěla za každou cenu pomoct a taky mi poradila dost věcí do života. Když měla čas neváhala nastartovala auto a projížděly jsme různé firmy po okolí a přijížděli jsme bohužel spíš s neúspěchem, a tak jsme si sedly do kuchyně, zapálili jsme si každý cigaretu a podala mi takový zajímavý návrh, jestli bych nechtěl jít do většího města.  

Neváhal jsem a kývl jsem na to. Priorita pro mě byla zůstat na Moravě, nejpřijatelnějším městem mi přišla Olomouc, nikam jinam se mi nechtělo, celkově město se mi líbí, je pro mě akorát, do dnes mi zde nic nechybí. A následující den začala vše domlouvat, obvolávat a za pár dní se balilo. Ono z jedné strany nebylo pro mě jednoduché žít po špatných vztazích s mou rodinou v jiné rodině, bral jsem to tak, že prostě nemůžu říct ne, kývnou jsem prostě musel i z toho důvodu, že ta rodina měla svůj "rodinný režim" a já se cítil na obtíž, přítěž a zároveň se otvírala nová cesta.

První zastávka Velká Bystřice

Hodil jsem všechny věci, které jsem měl do kufru a sem tam mi přistálo něco navíc, něco dobrého do tašek. Jel jsem čelit nové výzvě. Vjeli jsme do Olomouckého kraje, koukám se po okolí a zarazím se. V hlavě si proslýchám neustála pár slov, co mi říkala bývala tchýně "zaplatím ti ubytovnu, tady máš pár penízek, ale vše už záleží na tobě, dál už musíš sám Liborku". Pak jsem se rozhlédl po autě a byl jsem jim nesmírně vděčný za to, co pro mě udělaly. Tohle by po pravdě udělalo strašně málo lidí a ukázaly velké srdce a ochotu. Otvíralo se nesmírně moc možností, mohl jsem pak třeba zvlčit, najít si jinou holku, chlastat jak dobytek "což se mi mimochodem povedlo" a podobně, no nicméně priorita jsem byl já sám, což znamenalo neohlížet se pak na ostatní jen na sebe.

Očekáváný příjezd do Velké Bystřice je tady. Cítím se jako trampolína, jako by "dlouho se neuvidíme, tady máš vše proto" ano moje milá neteř po mě skákala a dávala mi co proto, po levé ruce byla spící přítelkyně s otevřenou pusou, po pravdě nic moc pohled. (smích) Jsme na místě určení a já plný očekávání. Pomáhají mi nést věci. Poděkuji, obejmu přítelkyni, povíme si pár slov s její rodinou a následuje odjezd a já jim ještě k tomu zamával a použil ironický úsměv ve stylu vše v pohodě ahoj. Moje nadšení upadá do bodu mrazu. Pomalu, ale jistě kráčím do té budovy, rozhlížím se po okolí, s podivem se dívám na různé individuality. Říkám si, co to kurva je, co je tohle za úlet, kde to jsem?... Byl jsem rozhodnutý, tohle mě musí motivovat k tomu, že si najít práci prostě musím i s přijatelným bydlením.

Prohlížím si pokoj, spolubydlící nikde, jako podložka na myš byl použit porno časopis a všude všeho bordel jako prase. Na uklidnění si dávám cigáro do držky a do pravé ruky lahváč, ideální stav na uklidnění. Vrátím se na pokoj a seznamuji se s týpkem, který se vrátil z výletu. No musím podotknout, že to byl vcelku normální chlap, něco k čtyřiceti let jménem Petr, se slovy "nedáme jedno?" Neodmítl jsem. Sám měl své zájmy a ničím mě neotravoval,  poradil mi kam v Olomouci zajít a doporučil mi pár dobrých míst, kam mrknout. Začal jsem tedy hledat práci a někde jsem slyšel "prosím vypište dotazník" V tu ránu jsem začal docela prskat, chodil jsem od hospodě k hospodě, od firmy k firmě, až mi Petr doporučil Zoru, po pravdě jsem moc nevěděl o co jde. 

Na ubytovně jsem nesnášel dost věci. Neslušný, agresivní lidi, v noci se kolikrát nedalo spát, společné záchody a společné sprchy, někdy jsem byl docela rychle sprchovaný. (smích) Jako zkušenost dobrá, ale takové bydlení jen v případě jednorázového ubytování na výletě nebo jako poslední možnost, kdyby se něco zvrtlo. Tak jako tak začal jsem si uvědomovat, že jsem sám svým pánem a že si můžu dělat co chci. A tak jsem si dopřával sem tam posezení v hospodě. Jenže peněženka začala po nějaké době brečet,

V tu ránu jsem si myslel, že jsem promyslel zajímavou věc. (smích) Zavolám své vlastní rodině, aby věděli, kde jsem, jak na tom jsem apod. a poprosím o menší finanční podporu ať se nějak popoženu a zároveň zavolám tchýni třeba byť jen o čtyři kila. Vychvanost první kategorie. No následující den telefon od mé vlastní matky, s tím, že mi něco tedy poslala se slovy "někoho ti předám" Byl jsem zaražený, úsměv mi klesl a já se cítil jak debil, na druhé straně telefonu tchýně. Kdo by čekal, že se ve stejnou dobu potkají v bance s cílem mě poslat peníze. (smích) Peníze však přišly a já už si uvědomoval, že se mi krátí čas.

Poslední šance před odjezdem, chodím kolem Nestlé a jsem mírně nervózní, ale něco mě do té fabriky přitahuje, je to vůně čokolády, bohužel mě bylo řečeno, že momentálně nenabírají, avšak otočil jsem se a bylo mi absolutně jedno, co budu dělat, ať je to třeba i vrátnice, slušně jsem se zeptal a dali mi číslo na manažera, dnes si tím borcem tikám, fajn šéf Jaroslav, hlavně férový chlap. Začal jsem mu volat hned po odchodu z fabriky a pohovor byl na světě. Sešly jsme se, já jsem mu pravil, že budu vykonávat jakoukoliv práci, hlavně potřebuji cash. Začal se mi smát a řekl mi, že budu dělat ostrahu. Zamyslel jsem se jak já takové tintítko může dělat ostrahu, ale řekl jsem si proč ne, podepsal jsem smlouvu na "zkušební dobu" a dostal nějaké věci. 

Po příjezdu do Velké Bystřice jsem nemohl odolat pokušení si zkusit to oblečení, prostě jsem chtěl vědět jak v tom vypadám (smích) a do toho se modlil ať nepřijde spolubydlící. No musím podotknout, že mi to docela slušelo, do gatí bych se vlezl dvakrát, mikina ve vzduchu lítala jak za mlada, jediný co mi sedělo bylo tričko. Hrdě jsem šel do obchodu a nachystal sám oficiálně velkou svačinu na první směnu. Když jsem to vytáhl z batohu noví spolupracovníci nemohli uvěřit svým očím "to nemůžete sníst" (smích) 

Co se však dělo pak ? Popíší příště. Ahoj