Návrat do minulosti - Střední II.

Možná se to mělo brát jako nový začátek, po pravdě já jsem při rozhodování nad tím moc nepřemýšlel. Postupem času, když se na to tak dívám, tak to bylo prosté naivní až blbé rozhodnutí. Každopádně seznámil jsem se s jistou partou, ne že by to na začátku bylo špatné ba naopak. Chodily jsme ven, na pivko, na různé akce na to se určitě vzpomíná v dobrém, docela jsme si rozuměly. Myslel jsem, že to bude tak nějak dobrý, když budeme pospolu. Když jsem odcházel z lycea někteří spolužáci mě přemlouvaly ať zůstanu i paní učitelka se o to snažila, ale já zas paličák řekl, že už jsem se rozhodl, což pak akceptovali. Vše se domluvilo a já šel o rok níže, čímž jsem si prodloužil studium o další rok.

Usedl jsem do nové třídy, nového kolektivu, tedy polovinu třídy jsem znal, což byla malá výhoda. Každopádně sedět v lavici a čumět naproti do zdi a říkat si co zde do prdele dělám, proč jsem vykonal takovou akci? Ano tížily mě různé myšlenky. Půl roku jsem byl v lyceu a druhý půl rok na oboru se zaměřením informatika. Kupodivu jsem zlepšil svůj prospěch z druhé strany jsem si o dost pohoršil v docházce do školy, blížil jsem se 200 promeškaných hodin. Tak jako tak jsem byl docela v pohodě, snažil jsem se nedělat problémy, samozřejmě někdy jsem se ukecl nebo něco, ale kdo na střední ne? V čem jsme se vyžíval tak byli taháky, to mi docela šlo, vlastně nikdo nikdy mě nenachytal. V dalších ročnících jsem vynechával hlavně čtvrtky, protože ve středu bývalo menší posezení v hospodě.

Ve třetím ročníku jsem první pololetí docela válel jedna pětka, jinak dvojky, trojky, pohoda byl jsem sám sebou spokojený. Jenže změnila se situace okolo party, kvůli které jsem tam přišel. Dočkal jsem se menší šikany, po psychické stránce jsem to nedával. Nevím kolik lidi si toho všimlo, já však se snažil to nedávat moc najevo, vždy až doma jsem emočně vybuchl. Šlo o totální volovinu, sešel jsem se s holkou "kamaráda" dnes pro mě neznámého člověka. Tuším, že to bylo na pokraji ukončení vztahu, něco ne úplně podstatného jsem řekl, něco ve stylu, že někde byl, předal jsem ji knihu a šel dom, následně se to obrátilo vše proti mě dával mi dost vyžrat, po pravdě byl to hrozný půlrok. Každopádně přál jsem ať propadnou a díky bohu se tak stalo. Já jsem zas moc nesoustředil na sebe a půl rok projel se čtverkami a utápění huby v pěně od piva. Priorita byla projít do čtvrťáku, což se poveldo.

Čtvrťák? Jedním slovem jízda. Ve třídě jsem měl klid, sice jsem přes týden propadal různým posezením v hospodě a do školy chodil přiopilý nebo s morbidní kocovinou to nic nemění, že čtvrtý ročník jsem si užil, asi ze všeho nejvíce. A pár zážitků mi zůstalo. Třeba už jste někdy někdo dostal pět pětek za jednu hodinu? Já ano. (slohová práce, diktát, neodevzdaný čtenářský deník, zkoušení a písemka) Průměr z 3,4 se rapidně změnil a já pak měl co dělat, abych vůbec prošel dal, povedlo se o tom žádná. Jenže učením jsem zas tak moc nedával, přiznám se, že jsem nepřečetl ani jednu knihu k maturitě. Co mě možná mrzelo, tak to, že třeba během maturitního večírku, jsem tam neměl rodinu, tady se začaly budovat špatné vztahy s rodinou. Zamrzelo to, protože jsem byl jediný kdo to takhle měl. každopádně jsem se opil řádně. Ono taky žádné překvapení. 

Když už jsem k maturitě následně byl poslán. Bylo to takové zajímavé byl jsem z toho šťastný, ale priorita byla to přece dát, že ano. Jako první nás čekala maturita praktická. Pět kluků nás stálo před školou a kouřily jsme cigára. Jeden řekl "doufám že si nevezmu personalistiku a mzdy, to bude vražda" druhý řekl "chtěl bych skladní karty" a podobně. Když jsem si vybral číslo u kterého počítače budu sedět odvětil jsem "tak tam teda nejdu" samozřejmě můžete hádat co tam bylo. Sedl jsem si a řekl si tak a jsem v hajzlu, to ta maturita začíná, koukl jsem se na Davida a ten měl úplně ten samí ksicht jako já. Když jsme se sešly, nekecám nás všech pět co jsme stály před školou jsme si tohle všichni vybral. No tak jako tak dostal jsem za 4. 

Na písemnou maturitu jsem přišel docela pod vlivem alkoholu, prostě jsme si den před tím sedli na pivko, nedal jsem didaktický test z angličtiny a slohovou práci z češtiny. To jsem pak následně napravil po prázdninách. Srandovnější byla ústní maturita. Svaťák jsem celý propil a učil jsem se od osmi do osmi tři dny před maturitou. Přiznám se, že jsem měl docela bobky, protože jsem šel jako první. Probíhalo to asi takhle. Přišel jsem vybral jsem si číslo a ukázal jim to. "Libore na to se musíte kouknout Vy a říct nám co máte" odpovídám "tož za šest" a v hlavě jsem přemýšlel co jsem si do toho čtenářského deníku vlastně napsal. "Tak Libore, je to Král Lávra" dámy a pánové, chlapci a děvčata, měli jste vidět můj úsměv od ucha k uchu, sedl jsem si a pohoda. Celý život mě český jazyk dělal problém, užíral mě, neustále jsem se tím trápil a maturita za 2 byla malá odměna. Zde jsem byl za sebe konečně rád.

Pro mě bylo celkově prioritní, že jsem dodělal školu a měl jsem papír s názvem maturita a tak se otvírala nová kapitola života, vlastně jak pro každého kdo odchodil střední školu. Ale když se na to koukám jako o něco starší a moudřejší, škoda, že jsem do toho nedal víc. Pokud zde jsou mladí čtenáři na střední škole, nekašlete na to jako já a nedělejte unáhlené rozhodnutí. Já jsem se tedy z naivních rozhodnutí do budoucna určitě poučil.