Návrat do minulosti - Střední I.

Zbýval necelí poslední půl rok na základní škole a v té době mi bylo téměř všechno jedno. Hleděl jsem si toho abych na konci neměl nějaké problémy s prospěchem, prošel a měl poklidné prázdniny. Přesto všechno tak nějak čas utíkal a přihlášku ke studiu jsem dával až mezi posledními. Byl na mě vyvíjen tlak od učitelů, rodičů a kamarádi se mě pořád ptali kam tedy půjdu, nejlepší na tom bylo to, že jsem fakt jen pár dní na rozmyšlenou na kterou střední školu půjdu. Za prvé to měl být takový ten zlom v životě, kdy se mělo ukázat, kam bych se mohl v budoucnu nasměrovat, čemu bych se mohl věnovat. Za druhé já během té chvilky řešil zajímavé dilema, se známkami to nebylo úplně žhavé, na lepší školu s maturitou neodpovídal můj průměr. Takže co teď? Budu si muset spokojit s tím, že škola, na kterou půjdu bude škola s tříletým studiem a vyjdu s výučním listem. No, co v hlavě se ozvalo, čím rychleji vystuduji tím lépe. Teď ale jaký obor? Nabízelo se mnoho možností. Kuchař, číšník, instalatér? Práci s elektrikou jsem vyloučil jako první, po zkušenosti z dětství "drát v ruce a šup s ním do zásuvky". 

Rozhodl jsem se pro instalatéra, chtěl jsem jít po tátových stopách, myslel jsem, že ho tím potěším a že by mi mohl třeba někdy poradit, ten to, ale nedával moc najevo. Přijat! Super. Uběhly prázdniny a já poprvé šel na střední školu, sakra, ale že by se mi zrovna chtělo? Měl jsem to přes celý Bruntál, no nešel jsem tam zrovna s radostí. Ve třídě nás bylo tuším čtrnáct nebo patnáct s tím, že instalatéři byli spojení se zedníky, mezi nimi i spolužáka ze základky což bylo dobrý. Týden škola, týden praxe a já se během té doby rozhodl, že tam prostě být nechci. Nelíbilo se mi, tam a tak jsem si říkal, že já vůl na tu školu kašlal. Poprosil jsem mamku, že chci jít jinam. Dívala se na mě s otevřenou pusou "kam?" odvětil jsem "Obchodka mamo" ta se na mě následně koukala a nevěřila svým očím a ironickým tónem "ty?" já si každopádně stál a svým. Máma šla za ředitelkou na obchodní akademii a poptala se. Na učilišti mě přemlouvaly, ať zůstanu, že to tam nezvládnu. "Ne! Nezůstanu!" A tak na obchodní akademii kývly, i když mě bylo řečeno, že se budu muset sakra učit.

Máma mi to domluvila, paráda! Byl jsem docela rád, tedy až na to, že představa, že skáču z nuly na sto z instalatéra na ekonoma. Jediný obor, kde bylo jedno místo bylo ekonomické lyceum. Ano to jsem si řekl, že to zní ultra mega hyper hustě, navíc jsem tam měl pár spolužáku ze základní školy, a s těmi jsem si rozuměl, což bylo fajn. Avšak průběh prvního dne? Jelikož jsem poslouchal dost v té době Eminema a ehm poslouchám jej do dnes, takže jsem byl oblečený ve stylu hip hop. Černa dlouhá bunda do půlky stehen, ruce v kapsách, sluchátka kolem krku, dlouhý nagelované vlasy, se žvýkačkou v puse "Dobrej, tady mě máte". Nesl jsem se jako labuť vedle třídní učitelky, která mě vedla na první hodinu a měla ke mě značný proslov, když jsme přišly. "Heee? Němčina? A do prdele" Opřel jsem se o zeď a čekal. Najednou šly spolužáci a začaly se mi smát, oni si myslely, že si dělám srandu. 

Sedl jsem si vedle spolužačky, moje první hodina němčiny v životě. Paráda v duchu jsem si řekl, jestli mě vyvolá jsem v hajzlu. Co se nestalo, učitelka mě vyvolala, já řekl "ty vole", podíval jsem se na kamarádku Páju, která se mi začala smát a následně mi radila, něco jsem přečetl a sklidil jsem úspěch, "výborně Libore!". Kámoši Honza a Filip se otáčely a pořád se mi smály. Byl jsem tam takový exot. To co jsem si, ale před studiem slíbil, že se budu učit, jsem samozřejmě nedodržel. Vyhodnotil jsem, že vezmu strategii ala mrtvý brouk. Sedět v lavici před učiteli mělo taky jistou výhodu, aneb pod lampou bývá největší tma. Moc jsem se neučil, měl jsem jiné zájmy. První ročník i druhý jsem procházel většinou s horším prospěchem, nezapadal jsem absolutně do systému, hold spolužáci se tomu fakt věnovaly, byli šikovní, a když jsem dostal fakt dobrou známku, tak z toho byl svátek. 

V češtině jsme chodily do posluchárny. A s Honzou v první lavici jsme dělaly různé voloviny. Byli tam takové fajn houpací židle a ten se na ní začal houpat, docela intenzivně s různými zvuky "ihahaha iiiihahahha" (smích) učitelka na to odvětila "Honzo tady nejste na zemědělce, tady jste v lyceu" smíchy jsem se mohl potrhat. Nebo si třeba vzpomínám, že jsem měl s Filipem a Alenem referát, jenže Filip měl pech na to, že mu sem tam vypadl zub. No nic, prezentovaly, začaly jsme výborně. Vůbec ničemu jsme se nesmály a hodily jsme kamenný ksichty. Do té doby, než někdo hodil malý kamínek na skleněný stůl. Já jsem se začal smát, protože jsem myslel, že mu zase vypadl zub, a nakazil jsem smíchem oba. No stal se z toho zajímavý cirkus a byli jsme rádi, že jsme vyvázly s dobrou známkou. Když jsme si sedly ptal se mě, čemu jsem se smál já  "vole zas ti spadl zub?" A on začal panikařit "Kurva co valíš? Dyť jej mám" A ironicky se usmál a kroutil hlavou, byl naštvaný. Já na to"tak co to tam cinklo?" Filip"No můj tub to teda fakt nebyl vole, jebe ti? A vytáhni hřiště" (čtverečkovaný papír na piškvorky)

Vzpomínek však mám několik. Jednou jsme měli odpolední vyučování, kvůli otevřeným dnu otevřených dveří. Všichni jsme se sešly u kamaráda na bytě a daly jsme po kalejšku, nebudu vypisovat co se dělo cestou avšak, nemůžu prezentovat úplně vše (smích), přišly jsme na první hodinu biologie. Když Filip spadl na jezdící židli pod lavici a následně si stoupl s rukama nahoře se slovy "jsem v pořádku" Myslím, že učitelce se jaksi zastavil rozum i čas, protože absolutně neměla ponětí o co jde, za to Filip byl sebejistý a hlavně byl v pořádku. (smích) Poslední hodinu v češtině, za rušení jsme museli sedět v prostřední lavici a k tomu každý sám. Učitelka dávala otázku a následně to známkovala, samozřejmě, všichni unavení za 5. A podobných zážitků bylo několik. 

Následně mě, ale nebavili předměty, ale to je hodně malí důvod. Musím si hold přiznat, že jsem jednal bez rozmyslů a tak jak jsem předtím podotýkal, zase jsem se chytl špatné party. Pak přestoupil ve třetím ročníku o rok níže na informatiku díky naivnímu jednání. Tohle byla jedna z chyb, které lituji dodnes. V lyceu byla skvělá parta, dobrý kolektiv, a pěkný holky (smích), ale čas se nevrátí, teda škoda, že to nejde určitě bych rád změnil mnoho věcí. Ale určitě jedna z nejpříjemnějších období střední školy jsem zažil zde.  Každopádně moje studium v ekonomickém lyceu bych zhodnotil takhle. Priorita byla na konci roku projít do dalšího ročníku, průměr známek jsem si vždy nějak vychytal (smích). U učitelů jsem byl docela hodný, tichý. Když se mi fakt moc chtělo, a něco jsem se naučil tak to šlo. V hodinách jsem byl tichý, bez problémoví, teda záleželo s kým jsem seděl, ale strategie mrtvý brouk docela fungovala. Chodil po taji kouřit, jednou jsem se i zamiloval  do Lucie no, nakonec jsme byli dobří kamarádi, nebo ještě jsme ? Snad jo (smích) Hold, kdybych více používal palici na místo něčeho jiného a zatnul zuby a makal, kdo ví jak bych dopadl.