Návrat do minulosti - Základka

Letošní rok v březnu jsme měli třídní sraz po téměř, jedenácti letech. Někteří se změnily k nepoznání, naopak někteří zůstaly suma sumárum stejní. Těšil jsem se, protože se to plánovalo delší dobu, sice jsem se svými bývalými spolusedícími přišel o dvě hodiny později a pár jich chybělo nebo odešlo. Nicméně musím podotknout, že to byla dobrá akce v příjemném prostředí Radegastovny v Bruntále. Při focení společné fotky, zúčastněných, mě bývali třídní učitel pravil "A Libča, ten se vůbec nezměnil, nemluví, pořád tichý" Samozřejmě po jeho odchodu a po konzumací alkoholu jsem byl slyšet docela dost, tedy ke konci by se mi hodila pár lekcí z logopedie, neboť jsem měl problém s artikulací. 

 

S mámou a sourozenci jsme byli na procházce, na zmrzlině a podobě. Já jsem lítal kde se dalo a snažil se na sebe upoutat pozornost, bohužel bez úspěchu. Máma byla vytížena, držela Kateřinu za ruku a druhou rukou koordinovala kočárek, ve kterém byl Lukáš. Na chvíli jej pustila, ten si do předu popojel a zas jej chytla, nikam se nespěchalo. Ehm do té doby, než jsem si toho všiml já, vzal jsem vše do svých rukou, rozběhl jsem se a poslal jej z mírného kopečka, vystrašená máma vláčí sestru střídavě po cestě a snaží se dohnat nic netušícího Lukáše, vše dopadlo v pořádku kočárek chycen. Za to já? Já jsem si odběhl a věnoval se šiškám pod velikými smrky, asi jsem věděl, co bude následovat. Tímto jsem chtěl naznačit, svou hyperaktivitu, vlastně se mě drží i teď v dospělosti, samozřejmě záleží na prostředí a náladě. Byl a jsem takoví malí chodící problém, ale fakt jen malí. K zmiňované hyperaktivitě můžeme připočíst problémy s mluvením a odklad na zákl. školu byl na světě. Samozřejmě problému bylo nespočet, takže když nad tím přemýšlím, tak už jako dítě jsem byl divný. No super... (smích)

Každopádně trochu přeskočíme. Rodil se první úspěch v mém životě, v logopedii mě naučili po velkém úsilí pár písmenek a konečně jsem byl schopný říct své jméno. Můžu jít do školy! V čase zpět jsem přemýšlel, jestli si vybavím nějaké zážitky alespoň z prvního stupně. Moc jich nebylo, ale vzpomněl jsem si, určitě na dvě věci, ale ne že bych se tím chtěl chlubit. (smích) Mimo to, že to se mnou měli učitelky ze začátku těžké, ta první je, že jediné vyznamenání, které jsem měl, byl bylo pouze v první třídě. Bylo to dáno tím, že až na střední škole! Mě diagnostikovali rozsah obtíží, které mě doprovázely celý školní život hlavně v českém jazyce. Šlo o dysortografii a dyslexii, zajímavý však bylo, že během studia to nikdo "nezaregistroval" a nikdo mě nikam nedoporučil. Divný. Až v polovině střední školy to někoho napadlo. A ta druhá věc, už jako malý jsem byl strašný koketa (smích) vlastně první pusa proběhla v první třídě. První holku jsem měl tuším už ve čtvrté. (smích) 

Na začátku počátku mého učení mě to moc nešlo. Nikdy jsem nepatřil mezi nejlepší ba naopak vždy mezi nejhorší. Důvodu bylo několik, neudržel jsem pozornost nad hlavní věci, avšak jiné nepodstatné věci okolo byli pro mě podstatné. Čtení bylo často nekonečné, lezlo to ze mě jak z chlupaté deky, zaměňoval jsem písmena, zadrhával jsem se a četl pomalu a k tomu jsem měl oslabenou artikulační obratnost. Při psaní jsem byl pomalí, hold potřeboval jsem se více soustředit, zrcadlové psaní, vynechávání písmen, špatné držení tužky / pera, diktáty byli mým prokletím, měl jsem pomalé pracovní tempo a tohle mě doprovázelo hlavně v mládí, postupem času se ledacos zlepšilo. Nevzpomenu si, jestli mě rodiče nutily nějak do učení, nebo čtení a podobně, čím starší jsem byl, tím více jsem na školu kašlal, takže viníkem jsem samo o sobě, já sám. 

Těch faktorů s horším prospěchem tam je samozřejmě více, to pak vypovídá o mé povaze. Určitě tuším, že někdy na prvním stupni jsem se dočkal prvního "posměchu". Záleželo, v jaké partě jsem se držel, sem tam jsem měl pech držet se grázlů. Povahově jsem byl na tom asi takhle, hodný, tichý, skromný, usměvavý, bezproblémoví k tomu citlivý a urážlivý. S těmi se kterými jsem byl "ta lepší parta" tak jsem dokázal uvolnit svoji energii radosti a hyperaktity, dokázal jsem se bavit a sem tam udělat nějaký menší průser. Řekněte mi, kdo kdy třeba nehrál zvonkohru? Nebo neházel kamínky do okna? Neházel vajíčka z balkonu na auta, nebo sáčky s vodou po lidech. Po případě velké dobrodružné výpravy po lese, lezení po skalách, různé adrenalinové akce, hraní fotbalu ve sněhu, stavění bunkrů a lezení tam kam se nemělo, určitě by se našlo hodně dalších věcí. 

Nicméně to měnění na tom, že jsem z různých úhlu schytával "menší šikanu" Být terčem častého posměchu, psychického ponižování, neustálého schovávání věci, strkání, krádeže a vyhrožování mi tohle prostě znepříjemňovalo život. Kolikrát jsem se dost uzavíral do sebe a rodičům nic neříkal, bál jsem se chodit do školy někdy i ven, kolikrát jsem se snažil o to abych byl nemocný, no většinou byl pokus neúspěšný. Od toho se pak taky odvíjel špatný prospěch, ne-li horší než normálně. Někdy to přesahovalo meze, ale jak jsem napsal. Záleželo, v jaké jsem byl partě a taky v jakém to bylo období. Samozřejmě když jsem byl mladší a kopyto na sport "fotbal" a do týmu si mě vybírali mezi posledními, tak to určitě příjemné nebylo, nebo nějaký posměch, to jsem utekl, urazil jsem se vyhledal samotu, vyběhal se sám a pak jsem se zas s kamarády našel a bylo vše v pořádku, vždy mě mezi sebe vzaly, tady ta parta byla super a dodnes si udrželi jádro, když se s nimi setkám tak si s nimi mám vždy co říct. 

Kroužky, koníčky. První kroužek, do kterého jsem kdy chodil byla ekologie, jenže pak paní učitelka ve mně viděla jiný talent, ve druhé třídě mě přihlásila do výtvarného kroužku. Domů jsem chodil jako prasátko, od paty k hlavě od barev, hlavní, že jsem byl vysmátý. Nezdálo se mi, že by mi nějak kreslení šlo, teda ne se štětcem a podobně. Dost mě třeba bavilo tuškou kreslit Marvelovské postavy, kdy jsem nad tím strávil celý den, proto jsem taky pak svou výtvarnickou kariéru ukončil v páté třídě a věnoval se tomu sám doma při samotě. Já, ale potřeboval sport. Prvně jsem se dostal do sportovního kroužku. Následně jsem začal hrávat fotbal za kdysi Slávoj Bruntál a k tomu mě strašně zaujal florbal, protože mi to hodně připomínalo hokej. To, ale více popíší v jiném článku já a sport. Určitě však podotknu to, že krom hokeje tyhle dva sporty se mi do mého srdce. Začlenění do kolektivu ve sportu mi hodně pomohlo. 

Zpět k šikaně, problém byl někdy mezi sedmou až devátou třídou. Ve vyučování mě nebylo slyšet a se známkami jsem to bral asi takhle, hlavně projít. Rodičům bylo v celku jedno, jaké mám známky, hlavně Libore žádné pětky. Ok jsem si řekl. V tom mezi období jsem začal jako každý puberťák mutovat. Posměch, posměch, posměch, psaní slohových prací o mě a následné čtení před celou třídou, následně s těmi, co proti mně něco měli jsem se postupem roku nějak skamarádil asi nás spojoval špatný prospěch. Chodíval jsem pozdě domů, zkoušel první cigarety, pil v lese víno a s kluky vyhledával nějaký problém. Přiznám se, ale že jsem se necítil zrovna dobře, a tak jsem se rozhodl tady tyhle pouta zpřetrhnout. Chození ke mně domů s následným vyhrožováním, to bylo fakt "úžasné období". Když se třeba máma zeptala, co se děje? Řekl jsem ji nic, šel jsem do pokoje a sklopil hlavu. Poslední půl rok jsem si řekl, že už to nějak vydržím, narážky a podobně nebyli na takové stupnici jako předtím, přesto všechno jsem si řekl, že tady se naše cesty rozdělí, vlastně celé třídy. Šikaně jako takové se určitě budu věnovat trochu více a určitě o tomhle tématu něco napíší.

Netrvalo to třeba celý rok, ale mělo to sem tam určité období. Určitě, ale nebudu hrát na svatého, taky jsem měl své chvíle, kdy jsem někoho popichoval, nebudu říkat, že ne, ale nebylo to si myslím až tak intenzivní. Každopádně, určitě jsem zažil mnoho skvělých chvil, zážitků bych určitě našel mnoho. Ve své samotě jsem spíš trávil čas u PC nebo jsem piloval v pokoji florbalovou holí, a chodil často ven. Možná když si vzpomenu tak pár srand bych mohl napsat jindy. Měli jsme suma sumárum dobrý kolektiv, a já jsem rád, že jsem poznal právě je. Následně mé kroky směřovaly s výběrem střední školy, do přihlášky jsem napsal odborné učiliště s oborem instalatér a vlastně víte co ? Pokračování příště.