Nečekaný zvrat

Poslední kroky ve škole

Uběhli nějaké minuty, co jsem měl po ústní maturitě, seděl jsem v obleku ve třídě a čekal na vyhodnocení. Samozřejmě jsem měl jeden milion jedna myšlenek v  jednu chvíli a myslel, že blázním. V krvi mi kolovala vysoká dávka stresu, třepal jsem jednou nohou. Uklidnit jsem se snažil tím, že jde jen o kousek papíru a k tomu ať to dopadne, jakkoliv určitě se objevím v hospodě. Boom následovalo vyhodnocení, stál jsem tam a díval se sklesle do země a pak ? Nevěřil jsem svým uším. Vyšel jsem s rukama nahoře, zrychlil jsem krok a poskakoval po schodech jak kamzík. Před vchodem do školy jsem si zapálil, podíval se na nebe a řekl "kurva... mám to". Na nic jsem nečekal a pelášil domů s jasným cílem, oznámit to rodině, že to mám v kapse, vysvléct oblek, navléknout normální oblečení a běžet do oblíbené hospody se opít, jak zákon káže. 

Představy v hlavě se však dost lišily od reality. Po příchodu domů a oznámení jsem neviděl sebemenší nadšení v obličejích rodičů. Jejích pohledy mě samozřejmě nezastavily před tím abych si to dostatečně neoslavil. Přišel jsem do hospody, sedl jsem si a dostal pivo, zapálil jsem si a začal přemýšlet do dál, samozřejmě jsem měl v sobě zabudované, že priorita bude dodělat písemnou maturitu, přece jen nešlo o nic těžkého, hlavní tedy bylo, abych se den před tím zas neožral (smích), ale určitě jsem v té své palici měl určitou představu, najít si práci, ale takovou abych se držel toho co jsem vystudoval a přemýšlel jsem kam bych se mohl odstěhovat a jaké auto bych se mohl koupit a podobně, měl jsem krásné představy to musím uznat. 

Život je krásný tím, že nám nabízí mnoho možností jak s ním naložit. Svými činy, svým jednáním si píšeme osud, někdy je plný překvapení, někdy plný zvratů. Jde o to jak se k následné situaci postavíme. Já se k následující postavil asi bokem a následně se taky nechoval úplně nejlépe, pro vysvětlení budu muset, ale jen maličko odběhnout trochu v čase zpět, nakreslil bych rovnici, ale v tom by se nevyznal ani Albert Einstein, takže to budu muset vzít popořádku slově. Tohle vše mělo velký vliv na to kam jsem se dostal a jaký jsem momentálně teď a další věci, které mě doteď doprovázely.

Problémy v rodině

Zaměřovat se na různé životní rodinné akce, zážitky, situace a podobně spíš nebudu, taky nebudu popírat fakt, že vztah s rodinou ať už to bylo v dětství nebo v studentském životě, byl jakž takž v pohodě. Bohužel stát se stalo, po škole se to celé nějak obrátilo. Přemýšlel jsem nad tím několikrát, když jsem žil sám, nebo si užíral nos v alkoholu. Když se koukám v myšlenkách a čase zpět taky jsem se nechoval zrovna nejlépe, tohle je jedno z problému, které mě v životě dost změnilo, hold nějaký zlom přijít musel. 

Ve stručnosti k jádru problému. Určitě nebudu zacházet příliš do detailu. Největším problémem byla v pár písmenek, finanční situace o které jsem neměl tušení, tedy potom ano, protože mi přišlo divný co se s naší rodinou stalo a zjistil si to sám v papírech. Dále k zvyšující se agresi vulgárních argumentů na všechny strany, samozřejmě se musí připočítat mnoho situací které rodiče podcenili, své problémy dusily, prostě si je nechávali pro sebe, bratr v pubertě, sestra sem tam nějaký problém a já taky nebyl v té době úplný andílek. Největší problém spočíval ve vylívaní si zlosti místo komunikace, kde byl problém, přece jen už jsme byli velcí. 

Po psychické stránce se to prostě nezvládalo, hádky začaly kvůli totálním blbostem od nepotřebných věcí pro život až k nadávkám po tom co kdo neudělal v minulosti až k vulgárnímu označení. To pak vedlo k tomu, že jsem se doslova cítil jako fackovací panák po případě jak horky nechtěný brambor, protože jsem byl ne jednou vyhozen z bytu. První vyhazov, nebyl ani tak vyhazov, prostě to chtělo pauzu pro všechny. S následným návratem jsme asi všichni cítili, že někdo musí z kola ven, tedy já. Tím jsem myslel, že jsem se chtěl osamostatnit a jít si svou cestou. Což se mi pak díky pomoci podařilo. 

Každá rodina si zažívá někdy temné někdy světlé období, já jsem jim však tohle nemohl odpustit, v té době jsem nechápal chování. Dnes to však beru jinak. Se stupňující se hádky jsem byl vyhozený před vánoci někdy v prosinci 2012, ty jsem následně oslavil s rodinou až v roce 2017, do té doby jsem nic neslavil, bylo to zvláštní, když si člověk představil, že všechny rodiny jsou pospolu a já si ležel sám v posteli. Z jedné strany si za to můžu i sám. Ne jednou jsem se v následujících rocích choval dobře, opilí jsem vyčítal celé rodině jak šly proti mě, alkohol je prostě dobrý posilovač agrese a tady jsem měl spíš zachovat chladnější hlavu. Dnes však si každý žijeme svůj život a vztahy jsou lepší, ale stálo to mnoho nervů a mnoho času než se ustálila normální jednání, chyba byla na každé straně.

Práce na Bruntálsku

První pracovní nasazení jsem zkusil v hračkářství Mickey Fun, kde jsem se ucházel s dalšími čtyřmi dívkami o práci skladníka. No co k tomu říci? Pán vedoucí měl volné jen jedno místo a vybral si nejhezčí a nejprsatější atraktivní osobu, já dostal pěti kilo za odpracovaný týden a mohl jsem jít na párek do bufetu. Následně jsem to zkusil štěstí po Bruntálským fabrikách, obchodech a podobně. Většinou jsem se dostal odpovědi, "vypište dotazník, my se Vám následně ozveme" Po pravdě na tuhle větu jsem byl docela alergický, neboť pak jsem nervozně čekal na telefonát. Mě samotného to štvalo a v rodině je to jeden z důvodu proč se stupňovala nálada do špatných otáček. 

Další pracovní stáž byla na pozici operátora ve firmy Synesis s.r.o v zastoupením T-mobile, kde jsem blb podepsal smlouvu o dohodě provedení práce, kde stálo peníze které si vydělám budou dle počtu uzavřených smluv, dále s tím, že pokud po určitou dobu získám určitý počet smluv, dostanu 50 Kč/h. Obvolávat, otravovat lidi nebyl zrovna můj šálek kávy a tak jsem ukončil dohodu, proč se taky trápit že ano. Oznámení o ukončení pracovní dohody bylo na světě. 

Bez předchozích zkušeností, žádné praxe, jsem začal dělat pomocného číšníka v hotelu Avalanche kousek od Malé Morávky. Bylo to už na konci roku, v době kdy jsem byl vyhozený z bytu. Začátky byli zajímavé, dostávalo se ke mě pár komplimentů, avšak nebyla to žádná sláva, když jsem přišel do kuchyně a měl guláš v tom jaké jídlo mám odnést, nebo když tam spolu kolega měl záchvat, v době, kdy tam bylo sto lidí, neuměl jsem s počítačem "markování" tak jsem zavedl starý systém ala lístky, zdar všem, vedoucí nechápala. (smích) Při velké schůzce, kdy se sešly docela velké zvířata, od majitele hotelu až po různé policejní náčelníky a podobně se mi nemálo třepaly ruce, vždyť já pořádně neuměl ani kávu. No následně jsem musel ukončit pracovní nasazení, z důvodu peněz, nechuti k práci, která mě prostě nenaplňovala a celkové situaci v rodině, která na mě v myšlenkách doléhala. 

Co se týče další pracovní příležitostí, práci jsem si jsem si hledal, ale už ne ze svého domova. Firma Zepter byla poslední stáže, kde jsem se díky krásné baby na pohovoru nechal přesvědčit na asistenta prodeje, avšak tuhle zkušenost raději nepočítám, neboť jsem dal ihned výpověď. (smích) V Bruntále jsem následně už dál nehledal a další pracovní zkušenosti mě čekaly v mé nové cestě.

Seznámení 

V listopadu 2011 jsem díky seznamce narazil na krásnou, chytrou, sportovně nadanou holku, která byla s kořeny z Itálie, jinak suma sumárum Češka jak žito. S tou jsem se následně seznamoval díky Skype, jakmile jsme si byli sympatičtí, daly jsme prostor osobnímu setkání a konverzaci z očí do očí. Oficiální vykročení do vážného vztahu jsme si stanovily jedenáctého února 2012 a následně jsme jej ukončily tuším až v červnu 2015. Bývalá, nebývalá, zůstaly jsme přáteli, tedy myslím, že to je správný pojem (smích) 

Proč tohle zmiňuji ? Protože v tom hektickém roku má taky své prsty. (smích) Jako začínající vztah to byl jako každý jiný, určitě to poznalo mnoho lidí, stačí když si sednete s danou osobou a prožíváte něco krásného, jo ty konce už jsou horší. (smích) Seznámil jsem se s její rodinou "mimochodem z její mamky jsem měl ze začátku bobky" (smích) díky nim jsem se dostal do zahraničí, k moři a užil si různé výlety. Taky zrovna jsem se ne jednou nezachoval správně a nezlomily nad mnou hůl, někdy jsem se cítil jak kdybych byl na obtíž.

Poskytly mi pomoc a nasměrovaly mě na cestu k samostatnému životu, určitě bych našel věc, které mě štvaly např. když se moje rodina nepohodla s touhle, ale co měl nadělat že jo? Minulost nezměníme, budoucnost si snad nějak díky činům a tvrdé práci nasměrovat na správnou lajnu můžeme. A rád bych zůstal u dobrých vztahu se všemi co znám.